Proc jsi za mnou neprisel uz driv??Proc ses me bal, proc jsi me nechal jit..proc..proc ty a proc ja??Copak jsem to takhle chtela, copak jsem te nechtela?? Pohladim jeho modra usta. Vzdyt jsi tak mlady...jeste je brzy aby jsi odesel, ne to nedovolim!!
Podiva se na me skrz ten nejkrasnejsi pohled, jaky mi venoval cele mesice, jeho modre oci jakoby jeste vice zesvetlaly, jako by se z nich uz vytratila ta klukovska rostarna, jako by se z nich vytratil ten temperament a divokost. Jeho dlouha tmava kstice lezela rozcuchana v kaluzi krve. Prsty prokrehle az na kost se dotykaly me uplakane tvare. Znovu jsem se podivala na jejo zraneni-bylo to strasne, zacala jsem se znovu a neochvejne trast a tisknout jeho ruku.
"Ted to nevzdavej, pomoc je uz na ceste,"zaprosila jsem.
Pokusil se o usmev:"Chtel jsem ti to rict uz davno." Zakroutila jsem hlavou-ted uz je to jedno, musi myslet na budoucnost a ne na minulost. Rozplakala se na jeho rameno.
V dali zaznely prvni tony sanitky, divka sebou skubla, narovnala se do sedu a pohledla na chlapcovu tvar se sevrenymi vicky.






to je tak krásně smutný.... vážně se mi líbí tyhlety minipovídky... krátky, ale výstižný... jenom trochu moc depresivní mno...