close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska bolí

29. prosince 2008 v 21:34 | Peetra |  WoRld
A je to pravda..Láska umí zabíjet

"Yokai.." srdce se mi divoce rozbusilo a studený nárazový vírt mi odhodil kapuci a odhalil jizvu na me tvari, rychle jsem si ji nasadil zpět. Snažil jsem se nevsimat kolemjdoucich a prodiral jsem se ulicí. Byla tam cítil jsem to, ale v tom zmatku jsem ji už podruhé nezahlédl. Nebylo to ani možné..protože byla už třetí měsíc mezi mrtvými. Přitáhl jsem si kabát k tělu a vydal se chmurnou cstou ke hřbitovnímu poli.
Proč jsi musela odejit, tak brzo a bez rozloučení?? Vřepnu si před její náhrobek, šklebí se na mě zeschlé staré růže, vymením je za čerstvé a tiše vstanu.
Ucitim chlad. Otočím se na patě, při pohledu do temně oříškových očí se mi tvář skřiví úlekem. Zastavím krok a sleduju malou dívku, která mě upřeně pozoruje a rázuje si to přímo ke mě.
"Kristýno"vyřknu nevěřícně, nechápu to.
"Odejdi"zastaví se a podiva se k bráně.Udelam totéž, zakroutím hlavou. Dívka se na me zoufale podívá. Cítím se divně, tak strasne divne. Hodiny na kostele začnou odbíjet druhou hodinu raní. Dívka sebou skubne a já se leknu také, cítím jak mi zacínaji drevenat ruce, rozebehnu se k bráně, ale ta je zavřená, stihu jeste stocit hlavu nad bytost, ktera se dabelsky usmiva. Kapuce mi sjede z hlavy a černé vlasy mi skropí krůpěj krve.


"Kde to jsem??"otírám si ruce a zpocené čelo, civím na poloprázdnou místnost a na okno s mříží.
"Tomuhle se maldej říká blázinec haha"odpoví mi stařík na kolečkovém křesle, popojede ke mě.
"Cože, ale..byl jsem prece na venku a.."chytnu se za hlavu, vlasy mám o nco delší-pravda a strniste mě štípe na ruce, když si po tváři prejizdim dlani.
"Ne ne mladej, ty jseš tu už co já vím tak zhruba druhá polovina třetího měsíce..jé podívj se to je Fredy"baculatý chlápek mi ukáže na velkého plyšového opičáka, zašklebim se-no jo blázinec je blázinec. Ale nechápu to..jak a proc jsem se tu dostal.
"Sestro, prosím vás..nemohla by jste"začne stařík na mladičkou sestšičku "ho tady provést a tak, asi potrebuje kapánek čerstvého vzduchu"uchechtne se a odjede pryc.
Sestrička se ke me nakloni, pratelsky se na me usmeje a pomuze mi vstanout z pohovky, jsem trochu mimo, jako po slabé kocovine, ale hlavu mi pomalu procistí čerstvý květnový den.
Sestřička mě postupně provází, chodbu po chodbě, pokoj po pokoji. Jeden pokoj přeskočíme a ja si prislibim, že ho navstivim pozdeji. Zdejsi lide jsou sice kapánek švihlí ale né nebezpecní.

01:26 skvělé, vyskrábu se z postele a vydám se chodbou do toho onoha pokoje. Otevru dvere, do pokoje me vtáhne čísi ruka, dopadnu na postel a civím na osobu v bílé kápi.
"Neposlechl jsi minule, tak teď mě poslechni..prosím"
Škubne ve mě:"Co tu..a kdo jsi ty??"
"Není čas na plané řeči"hodí mi oblecení.
"Oblékni se, musíme odejít"
"Ale kam??"
Osoba sejme kápi:"Ty na dalekou cestu, tohleto místo..ty se musís zachránit, na me nesejde, ale ty musís" sevře víčka "musís se jít zachránit sám sebe"
"Cože??"vstanu a láduju si to ke dveřím, sáhnu po klice. Dívka me prasti po ruce tak silne, až mi zabrni kosti. Na chodbe se ozvou kroky, její malá dlaň obratne zamkne dvere, postrčí mě k oknu.
"Jsou tu"
"Fajn, fajn"bráním se a oblecení si hodím na rameno, vykloním se do noci "téda já věděl že jsi šílená, ale tohleto je sebevražda, normalní sebevražda. Skákat z osmýho patra."
"Kdo tu mluvil o skákání??"
"Ale já myslel."
Dívka odhodí svůj plášt "Neříkala jsem ti ať si to oblečeš?? No jo vy chlapi, není čas. Jdeme!!"
Normálně mě z okna vykopne, vydím jak se blížím k chodníku, suse polknu a modlím se aby tohle nebyl muj poslední okamzik zivota.

S těžkostí dopadnu na na trávník, kytky jsou tu až k pasu. Postavím se a hledím na..
"Ty jsi..anděl??"
Dívka ladně dopadne na pevnou zem, mohutná křídla naposledy roztáhne a pak zmizí ve tmě.
Beze slova přitaká, ani sa mě nepodívá, jen mě donutí si obléct to oblečení.
Prohlížím se v odlesku mesičního svetla, které dopadá na hladinu jezera.
"Opravdu už musíme"upře na mě oříškové oči, zahledím se do nich, najednou dívka ucukne.
"A kam vlastně, nějak tu věc se mnou nechápu..a navíc..neznáme se??.."
Dívka mě obejde, zastaví se ke mě zády a zahledí se k nebi"Není nám souzená láska, jakmile jí někdo z nás podlehne je s nimi ámen. Najdou si te i v samotném pekle. Má sestra..má sestra propadla lásce už dávno a byla dovlečena k obětnímu oltáři, kde byla upálena slzami toho kterého milovala." Poškrábu se na hlavě, ucítím něco..hlubokého. "Ptáš se co se ti to značí na tváři?? My máme dar číst myšlenky. Je to znak lásky, lásky která byla vášnivě opětována."
Postavím se pred ni"!Proč mi to říkáš??"u srdce mě píchne.
"Yokai??"skane mi slza. Vzpomenu si na všechno, na ty pohledy, na vášnivé polibky, vzpomenu si na hřbitov.."Ale co se tam kdysi stalo??....proboha" ujede mi, když mi všechno vnukne.
"Musela jsi strasne trpet"pohladím ji po tvári, pak něžne políbíl. Za mnou se někdo zasměje. Snažím se otočit, ale dívka mě přinutí zůstat v takové pozici v jaké se nacházím. Prohloubí náš polibek a teprve potom se na mě podívá. Mou tvář drží v dlaních. A jen zašeptá:"Milujitě a chci abys ses vydal do minulosti, je to vsechno na tobe.Chci, aby jsi nasel sebe a chci po tobe, abys na me nikdy nenarazil, aby se nase cesty ani jednou nemijely, chci po tobe, aby jsi zil beze mne, bez predstavy na mě. Bez vseho kolem."
Uslyším kolem sebe nějaký rachot a nějaké mírné zemězřesení.
"Né to přece nemůžeš, to nesmíš"
"Nemužu dovolit, aby jsi skoncil stejne jako..muj otec, nemuzu. Ty ani netusis co vsechno by s tebou delali, jak dlouho by te mucili, nez by te prinutili jim slouzit. Nemají tu moc si vzit jen tak nejakou dusi, ale pokud jsi milován andělem a opětuješ svou lásku, jsi pro ně kořistí. Po tom oni baží..ale neboj se v minulosti na ně nenarazíš, nemohou cestovat v čase."
"Ale kdo??"
"Tihle" ukáže a konečně pustí mou tvář, přejede mi mráz v kostech ppri pohledu zjizvených vyschlých třímetrových monster.
"To jsou.."odpovedí mi je přikývnutí.
"Jaktože se sem nedostanou??"
"Držím ochraný štít, který ovšem netrvá věčně..musíš už jít"
"Ne bez tebe nikam nejdu!!"
"Pšt, beze mne ti bude líp"pohladí mě po tváři, vezme za ruku. Putujeme až se najednou zastavíme, uvědomím si že stojíme uprostřed jezera-na hladině.
"Nechci tě ztratit, teď když jsme se znovu setkali..né to nemužeš.."skoro hystericky ji chytím za paži.
Napadne mě"Co se se mnou potom stane??..nemužeme tam přece být oba najednou.."
Měsíc se vyhoupl nad obzor, Yokai roztáhla svá sněhová křídla. Naposledl jsem se zadíval do jejích oříškových očí, vlasy ji vzlétly do výšin a ústa se mísně zavlnila.
Zavřel jsem oči, nevšímal si toho hluku a divokého větru kolem.její hlas mi připomínal vzdálenou ozvěnu "jakmile vyplníš poseltví, rozpadneš se v prach." na mou tvář mi dopadnou kapky krve, neboť andělé rojí krvavé slzy.


"Kdo jste a co tu děláte??"Mladík se udivil. Nemohl mě pře to oblečení nikdy poznat, kápuce mi spadala až po nos.
"Nejsem nikdo..jsem tu abych, ti tohle předal"natáhl ruku a já mu do ní vložil.
"Peří??"udivil se.
"Spal jej"napověděl jsem mu, nevypadalo že by mi chtěl něřit, každopádne po trošce váhání uposlechl.Z bočnice vytáhl zapalovač, spálil jedno pírko a já ucítil štiplavou bolest u srdce. Škrknul zapalovačem podruhé a zapálil druhé pírko. Chytil jsem se za srdce a upadl na zem.
Mladik se ke me sklonil:"panebože nemám zavolat záchranku??"
Zakroutil jsem hlavou a podíval se na svou dlan-byla celá od krve, krvácelo mi srdce. Kapuce mi sjela z hlavy a já nemel silu ji vratit do puvodni podoby, chlapec zalapal po dechu a sednou si na zem. Smutně jsem se pokusil o úsměv a zavřel víčka, ale přez tu strašnou bolest to nebylo možné, srdce se mi rvalo na kusy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lipa SB♥ Lipa SB♥ | Web | 29. prosince 2008 v 21:47 | Reagovat

ahoj SB jak se máš? už jsme si dlouho nepsaly...:)) sem ještě vůbec tvé SB?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.