Nešťastněšťastná náhoda

13. prosince 2008 v 11:06 | Peetra |  WoRld
Takže se nelekejte, že tu zase nebudou háčky ani čárky..to je proto, že jsem to psala už hoodně dávno a měla jsem to uložené a zveřejněné na jiném blogu-to proto bez diakritiky.










''Omlouvame se, ale spadly draty, tudiz se tenhle vlak nemuze pokracovat ve sve trase, posilame nahradni dopravu. Mejte, prosime vas strpeni a nepropadejte panice. Dekujeme a prejeme prijemny den!''
''No bezva!''povzdechnu si, drapnu batoh a vyskocim z vlaku. Venku je priserne vedro, ale hlavne me stve to dusno-poradne se ani neda dychat, chtelo by to destivy mraky a s nimi poradnou sprsku.
Jeste jednou si povzdechnu a oci, ktere byly uprene k nebi, zamerim na misto, kde se nachazi muj batoh-nebo spise nachazel.
Divoce se kolem sebe rozhlizim, az uvidim jakehosi muze, ktery prcha s MYM batohem.
''Hej..pockejte!!''zakricim na nej, ale misto dotycneho-kteremu byla slova udelena-se na me podivaji tucty jinych nechapavych tvari.
Vydam se k onomu muzi, prudce ho obratim k sobe. Predemnou stoji stary deda. ''Copak mi chces, panenko?''opta se me s usmevem na tvari.
Najednou uvidim jineho muze-tak kolem tricitky, jak ode me utika a prez ramenu mu visi jeho batoh.
''Ale to..nic-omlouvam se, spletla jsem si vas s nekym..preju prijemny den!''a tryskem se vydam za kleptomaniakem. Lide okolo se na nas divne divaji. Dobiham ho. Odrazim se a skocim po svem batohu. Muz to zjevne necekal, upustil batoh a ja se spolu s mym majetkem skutalela na cestu. Neznamy, asi zjistil-co se prave stalo a tak si radeji vybral unikovou cestu.
Vyskrabala jsem se na nohy, a protoze se mi mirne motala hlava(z pocasi i ztoho, ze jsem se lehce uderila do hlavy), a ti lide se tak blbe divali, radeji jsem prchla. Mela jsem velky hlad a tak jsem vpadla do nejblizsiho obchodaku-Tesca.
Jidlo jsem vehementne strkala do voziku, kdyz jsem neustale objizdela regal se syry, pristoupil ke me kluk, tak o rok/o dva starsi nez ja a ptal se me, zda s necim nepotrebuju pomoct.Kdyz jsem zakroutila hlavou, tak se na me jeste naposled, prez oriskove hnede oci, podezrivave podival:''Opravdu slecno?..tak, at se tu neztratite..''. Podival se do daleka, chytil se nekde do vlasu-asi tam, kde se nachazelo jeho ucho- a rychlymi kroky se vydal za ocima.
Nejak jsem to nepochopila, protoze jsem skoro necitila palici. Dojela jsem k pokladnam, a misto abych zaplatila jsem normalne i s nakupem ve voziku zamirila k vychodu. Pokladni na me rvala, at stojim, ze to nemam zaplacene, ale ja byla jako v tranzu. Az po chvili jsem uslysela nejake hluboke muzske hlasy, jak se ke me blizi. chytla jsem se za hlavu a ucitila krev. Podivala se na dlan, abych se presvedcila-a ono to byla opravdu krev, rinouci krev z me hlavy. otocila jsem se a v poslednim okamziku uvidela toho kluka, ktery jak me spatril nejak zpomalil, pak vsak jeho pohled ztvrdnul a jeho nohy znovu nabraly onu rychlost. Zatocila se mi hlava, a ja citila, ze nohy dlouho neunesou.
**
''Od koho, kazdy den ta nova kytice, je?''zeptala jsem se po case stravenem v nemocnici na zdravotnim luzku.
Mlada, svetlovlasa, usmevava sestricka na me mrkla:''Jsou od jednoho chlapce, kteremu-jak se zda-na tobe velice zalezi, ale on sam chtel, abych ti nic nerikala!''Obesla me luzko:''Uz jsem ti, devce, prozradila vic nez dost.'' Odhalila sve zarive bile zuby jeste vice a nadstlala mi polstar.
Ja jsem se uz do konce sveho pobytu v nemocnici o 'neznamem' nedozvedela, vrtalo mi to hlavou a porad jsem si nemohla uvedomit-o koho by se mohlo jednat. Jak se blizil muj odchod, tak jsem vice a vice smutnela.
''Sboheem!!''naposledy jsem se ohledla a radostne zamavala. Stopla si taxika a dojela domu.
Tam me, jako vzdy, uvital muj pejsek o ktereho se nejspise postarala kamaradka. Prevlekla jsem se a pustila si prepechovany zaznamnik. Nakrmila rubicky, drapla voditko, Daneho a sla jsem ven.
Jako vzdy tu probihalo nekolik kluku a holek, i neco malo hezkych kluku. Vsechny lavicky byly obsazene a ja se se zarlivosti divala na mazlici se mlade pary, nanichz sedici.
Znovu jsem si vzpomnela na tu denodenne novou kytici lilii na mem stolku v nemocnici.Smutne jsem si povzdechla, zabocila k jezirku a pustila meho mazlicka navolno. Byla radosti bez sebe, ale za chvili se prihnala k nejakemu cloveku a zacala kolem neho delat kolecka a po chvilce i na nej skakat.
**
''Ale copak..malej''rozhledl se kolem sebe ''a panicka uz jde!'' Usmal se na bigla, a podrbal ho za usima.
''Moc se omlouvam..''zacala se omluouvat, zamzikala jsem a jsem v osubce oneho kluka z Tesca. ''A hele-to jste zase vy?''usmeju se a chytnu Dane na voditko.
''Mily pejsek..''spusti.
''Dane''
''Coze?''zepta se s pohledem uprenym na me.
''Jmenuje se Dane..''ukazu na pejska a opetuju jeho pohled.
''Jo ta'k..hezke jme'no-hodi se k nemu''poplaca Dane po zadech.
''..k ni'..''opravim ho s usmevem na rtech, kdyz si vsimnu jeho nechapaveho vyrazu, dodam:''Je to klucici jmeno, ale pritom je to holka.''
Tva'ril se dost necha'pave, ale potom jen pokrcil rameny a nata'hl ke me pravacku:''Petr'' predstavil se.
Ted bylo na me, abych byla v soku, po chvili jsem se zacala smat. Sta'hl ruku zpet a prestaval se usmivat.
''Co je na me'm jme'nu smesneho?''ptal se ocividne vytoceny mou reakci.
''Ale nic..promin, jen ze-ja' jsem Petra'a drapla jsem jeho svislou ruku.
Zacal se usmivat-a posleze se rozchechtal na cele kolo, pridala jsem se.A tak se nejak stalo, ze jsem ho pozvala k sobe do bytu a dali si spolu pizzu. Venku zurila bourka, ale me nejak hralo u srdce. A tak jsem mu dala dalsi nabidku, ze u me muze prespat, ovsem za podminky, ze prespi na gauci-coz mu ocividne vubec nevadilo.
''Chces jeste vi'c polstaru?''zeptala jsem se ho pozde v noci, kdyz jsme uz meli zamireno kazdy do sveho pelisku, prehnuta prez okraj gauce.
''Ne, to uz staci'..''rekl nekde nedalekoza mnou. Ustlala jsem, prudce se zvedla, otocila..a hned pred sebou uvidela jeho nohy, zrakem jsem jela nahoru po jeho postave, a zjistila, ze ma na sobe pouze rucnik omotany kolem beder. Prudce me k sobe pritahl, drtive me k sobe v pase tlacil na jeho nahe, jeste vlhke, telo a va'snive poli'bil. Plne jsem se mu oddala a citila, ze nase srdce tlouknou stejne.
Vite, jak si vzdycky predstavujete svou prvni lasku a sve prvni setkani??..ale tohle se proste neda popsat, jaky to je nadherny pocit:-))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 XLightning XLightning | E-mail | Web | 14. prosince 2008 v 8:29 | Reagovat

Takhle si to představuješ? Máš supr nápady :)

Já nikdy s nikym nebudu páč kluci ode mě utíkaj O_o ale ne všeci samozřejmě...

ten ktereho chci "ulovit" ode mě utíká nechápu proč.

2 Peetra_šéf Peetra_šéf | 14. prosince 2008 v 11:40 | Reagovat

XL: Maj strach ze sexy holky, jako jsi ty??XD si prostě myslí, že jsi pro něj až moc dobrá XD

3 Giggles Giggles | Web | 20. prosince 2008 v 20:53 | Reagovat

ehmm... mno abych tak řekla, tak já jsem si svoji první "pořádnou lásku" představovala poněkud méně hrr XD, ale hmm... realita byla trochu opačná XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.