27. března 2009 v 21:34 | Peetra
|
Už posté se ohlédla. Nikde nic. Neslyšela nic jiného než tlukot svého srdce. Rozeběhla se ulicí starého náměstí a schovala se do stínu stromu. Cítila chlad. Byla letní bezmračná noc a měsíc svítil více než obvykle. Slyšela o tomhle dávnozapomenutém místě už hodně pověr a báchorek, ale neveřila jim, teď však cítila strach a bála se o holý život.
V dálce zavyl vlk, dívka se chytila za uši, byl to nepříjemný zvuk, a to ještě na tak opuštěném místě. Uslyšela kroky, ucítila dotek něčích rukou na svých zádech. Do noci zakřičela slabým hlasem. Vrány na stromě se s krákáním rozletěly. Její vyplašené oči zběsile poletovaly po okolních stínech a hledaly něco..nebo někoho. V dáli znovu zavyl vlk. Dívka vystřella, jako šipka, proběhla bránou a za chvíli se
ocitla na malém starém hřbitově, schoulila se do klubíčka a vyklepanými prsty se snažila odhrnout rozcuchané vlasy, přez které neviděla. Její oči zabloudily k vrzající bráně.
Byl tam, snesl se jako noční mlha z nebes. Dostala strašný strach. Schoulila se do stínu kopky, zavřela oči a prosila Boha, aby to byl jen sen, aby se zase mohla probudit v jejím malém pokoji, v její malé rozvrzané posteli. Začla se třást.
Vlk zavyl potřetí, ipřez všechen strach rozevřela svá víčka a snažila se mu čelit alespoň pohledem. Jeho bledá pleť a zářivé rudé oči by vyděsily každého. Popadl ji za límec bundy, postavil ji na nohy a trhnutím ji zvrátil hlavu.
Kyááá!! To ye gooood!!! :)