Byl krásný den. Dost vyjímečný na tuto drsnou a bouřlivou krajinu, kde četná rána kalila šedivá mračna. Kde prudké srázy ukryté pod mlhovou peřinou divoce kvetly a oblohu bičovaly přívaly blesků.
Dnešní ráno bylo však jiné. Vzduch byl chladný, čistý a svěží. Zem pokrývala hebká sněhová přikrývka, ikdyž na několika místech, kde sních roztál, vykukovaly fialky a sněžnou bělost tu a tam krášlily různé odstíny barev. Den začínal nádherným svítáním. Slunce se zlatou svatozáří se vydávalo na každodenní pouť po kobaltově modré obloze.
Snad právě to se nejvíc příčilo skutečnosti, že stála přivázaná ke kůlu a vdechovala štiplavý kouř z hořících pochodní zapíchnutých do země až příliš blízko hranice, postavené z nebezpečně vyschlé slámy, sena a klestí. Smrt, jejísmrt se neúprostně blížila. Čas se zastavil a přiřítily se vzpomínky.
Milovala ho, tak strašně moc. Ale zradila. Zradila jediného člověka co kdy milovala a teď ji nikdo nepomůže před strašným osudem. Nikdy si ho neměla brát, neměla přistoupit na tu jejich šarádu, a především se neměla nechat polapit jeho kouzlem. Teď je však na všechno z toho pozdě, příliš pozdě. Už čas nevrátí, už mu nikdy neřekne že pod srdcem nosí jeho dítě. Nikdy se to nedozví, odejde spolu s ní.
A teď tu čeká až jim přijde do pasti, ale on nepřijde. Od prvního okamžiku, co se jí dotkl, veděla, co je to vstek. A taky touha. Cítila jeho neuvěřitelnou sílu. A proti ní vlastní slabost...
"On musí přijít!" špitl mladý hlas za jejími zády.
Někteří lidé se ho báli víc než samotného krále, protože byl synem slavného normanského šlechtice a také vnukem dávno zemřelého saského krále. Byl pověstný svou silou a nemilosrdenstvím. Soudil okamžitě a nesmírně prozíravě. Rychle uděloval milost, ale ještě rychleji trest...
Znala obě jeho stránky- zběsilost i lýskyplnost.
Pevně zaťala zuby zuby, zavřela oči a opřela se o kůl. Znovu se roztřásla. Před očima ji probleskovaly obrazy z minulosti.
Bubny utichly. Zdálo se, že mezi muži na zasněženém svahu vypukl nějaký rozruch. Otevřela oči.
Tam v dálce, daleko za poli, uviděla na hřebenu kopce řadu jezdců. třpytili se ve zlatém slunci jako přízrační bohové. Ocelové meče a zdobené štíty zachycovaly a odrážely sluneční paprsky, na hrudnícíh v místech nezakrytých plášti zářilo krouškové brnění.
Upřela zrak do středu řady a sdrce se jí rozbušilo.
Bret!
"Zapalte hranici!" zařval něčí hlas. Na rozkaz se jedna z pochodní snesla a dopadla na hranici. Oheň vzplál.
Jezdci se nemilosrdně blížili a on jel několik stop před nimi, jeho velký oř odhazoval kopyty kusy hlíny.
Ucítila štiplavý pach kouře. Před zrakem se ji začal opět odvíjet celý život-život, který nepochybně započal teprve až s ním!
Když ji olízl první plamen, smála se. Smála a plakala zároveň.
Na to, že jsem tady čtyři dny nebyla (adapťák) toho moc nepřibylo xD Tohle mi docela připomíná knížky od Scotta (nedávno jsem přelouskala Ivanhoe). Ale pokud se v historii nemýlím, jak někdo může být vnukem saského krále a zároveň synem normanského šlechtice, když se normani a sasové dost nenáviděli?
11WOLF.k@_<3_.奊浸 YoUr↔Rebel↔SB♥♫♥ | Web | 25. září 2009 v 20:07 | Reagovat
Konniichiwaaaaaaaa xD
Wole ja som bola na comicssalone a doniesla som 3 plagáty (Cloud s Tifou v tom kostole, potom kde sú všetci a Cloud a zdruhej strany Zack =)
Potom jeden obrovitánsky pláatený plagát Clouda =P
Také tie starodávne hodiny do vrecka na retiazke so Zackom, podložku pod myš so Sephirotom a Cloudom a fenrira ako náhrdelník =D
OK, udělám ti diplom. ;) a Já? n já bych ráda taky diplom jakoukoliv postavou z Final Fantasy. ;)