Pohádka

20. ledna 2010 v 15:17 | Peetra |  WoRld
Dny ubíhaly jako voda. Mlha den ode dne houstla a její tíha věznila všechny obyvatele venkova. Jídlo nikomu nechutnalo, děti radostně netleskaly a s křikem nepobíhaly okolo domů, ani ptáci nezpívali v kurunách stromů. Dávno odletěli. Odešel všechen život. Všechna radost, dokonce i Ania. Ďítě sluního pána, dávno je opustilo... jejich ztracená záchrana se naždy rozplynula.
Ulicí se prohnal jezdec na koni. Lidé stačili jen zděšeně uskočit a těm co tolik štěstí neměli byl vystaven krutý osud končící pod kopyty rozzuřeného oře a jeho jezdci. Dlouho se žilo ve strachu. Dlouho lidé nepoznali nic jiného než plesnivý chléb k jídlu a pár červů. Bylo zakázáno mít vlastní políčka na obdělávání, mít třebaže jeden ovocný strom anebo záhonek zeleniny, nesmělo se nic. Kdykoliv se to někomunelíbilo, buď trepěla jeho rodina hlady a shoubou anebo si vzal vinu celého okolí na sebe, šel pro pomoc na východ. Nikdo se však nevrátil zpět. Všichni věděli, že se k hranicím nedostane živý. Hlídali je. Oni - noční stíny, beze strachu a bez soucitu brouznili den co den a noc co noc ulicemi a domy, neposkvrněné dívky odnášeli do tmy a jejich domy zanechali v plamenech.
Jezdec sesednul před chatrčí rozkopl schátralé dveře a vešel dovnitř. Lidé okolo se schovávali za všechno možné, jen aby je nezahlédl a nevzal si právě je. Nikdo nikomu nepřál nic strašného, ale věděli, že když si pro někoho přidou, tak je nezastaví, na to byli až moc bezmocní...
Z domu vyběhla žena s dítětem přitisknutým k hrudi, zakopla a upadla. Jezdec vyšel z domu a nahmátl se po dítěti. Jeho kůň zlostně zařehtal. Žena začala ve vzlycích prosit. Obrovský muže se sehnul a drtivě chytil dítě, zvedl jej do výšky a mrskl jím o zeď. Na zemi se stáčely pramínky krve až k matce ležící na zemi. Muž chytil její vlasy do ruky a odtáhl ji zpět do domu, přitom nevydal ani hlásku. Zavřel ji v něm a pochodní zapálil stěny chatrče. Nasedl a odjel. Žena dlouho pěstmi bušila do stěn a oken. Nikdo ji nepřišel pomoct. Nikdo nebyl natolik odvážný, aby se jim vzepřel.
Hustý kouř z doutnajícího domu zahalil plášť noci. Všichni se zavřeli do svých domů, nikdo nepřišel pohřbít mladou ženu a její dítě. Každý se začal modlit, ať si příštího dne nepřijednou zrovna pro něj!

"Tak co bereš to?"
"A co jako!? Nehodlám se někde plazit po zemi a hledat tvoji holku!"
"Ale notak Brede!" menčímu brunetovi zahrál na tváři úsměv. "Vím, že to vezmeš, na to máš moc rád záhady! Mě neukecáš, navíc - můžeš si vybrat odměnu!"
Bred se zatvářil pochybovčně: "A copak je to za odměnu, milý bratříčku?"
"Královsky tě tam pakpohostí! Budeš si žít jak prase v žitě a..."
"Spíš v blátě." zavrtěl nesouhlasně hlavou a odsunul další korbel piva. "Ne, netahej mě tam. O hranicích už nechci nic slyšet!"
Erik se nedal, veděl kde večer budou a doma to nebude! "Ne milý bráško, ty tam se mnou půjdeš!" píchl do něj ukazováčkem, "a víš proč? Protože nechceš abych tam šel sám!"
Bred zlostně vstal:" To je kravina, nikam se nepůjde ty už vůbec ne!"
"A jak mi v tom chceš zabránit? To mě připoutáš doma k posteli?"
Bredovi sršeli z očí blesky: "Neprovokuj mě!"

Bred si nešťastně povzdychl, suchý horký vítr mu dráždil sliznici, a musel často pít. Ale ještě na tom nebyl tak hrozně, jako Erik. Ten buď kašlal, anebo se rovnou dusil na zemi. Bred namočil kapesník do studené túňky a podal jej bratrovi: "Tady máš, ty měkno."
Erik se zaxichtil: "Teď už si ho vzít nemůžu!" Bred ho po něm hodil.
"Jak ji vlastně poznáme?"
Nic.
"Hej ty mrtvolo, mluvím s tebou!" Bred vstal a podíval se z výška na bratra, vypadal jakoby... Doběhl k němu, klekl si a vzal ho za límec. Erik otevřel jedno oko a začal se smát. Bred ho pustil do hlíny a zlostně vstal.
"Uděláš to ještě jednou a zabiju tě doopravdy!" pronesl smrtelně klidně, sebral batoh ze země a pomalým krokem opustil bratra.

"Umí být prý dost přesvedčivá a člověk pak udělá co chce." doběhl Breda udýchaně Erik.
"To je málo!"
"Taky prý vypadá dost křehce a neumí se mračit, jako někdo..." brblal si pod vousy. "Cože?" zatvářil se neveřícně Bred, "já se přeci nemračím!"
"Ale jo mračíš se, i teď."
"A co o ní víš dál?" zabručel.
"Kromě toho umí -co jsem slyšel, šplhat po stromech jako kočka."
"A má taky takovou tu bederní roušku a kokosový košíčky?"
Erik se zamyslí: "Nevím, o tom jsem nikdy neslyšel... Ale všechno je možný."
Bred zavrtěl hlavou a usmál se sám pro sebe, teď se mu to dokonale povedlo.
"Víš, nesmíš veřit hned všemu co někdo někdy něco řekl. Třeba byl úplně mimo."
"Takže si myslíš, že si tohle všechno vymýšlím? Že ona neexistuje? Proč se tak bojíš jít za hranice? Tam žádný bubák není, Brede. Vždyť je to jen pohádka, nic víc. Tam se nemáme čeho bát."
Bred se kousl do jazyka, ukázal nahodu do koruny obrovského stromu: "Řekni mi, že támhleto není ona." Oba zaostřili na pohyb v koruně, zaměřili do kuší drobnou postavu a čekali. Bytost se ladne spustila před ně na zem. Drobnou postavou připomínala dítě, ale v obličeji se ji značila zralost ženy. "Co vás sem přivádí? Mívám návštěvy jen zřítkakdy. Tak proto jsou mi vzácné."
Erik stáhl namířenou zbraň: "My vám nechceme ublížit. Jen potřebujeme průvodce za hranice."
"Kecy!" rozkřikla se, "Tam nikdo nechodí. Neznám jediného blázna co by..." ušklíbla se. "A co za to?"
"Nezabijem tě!" promluvil Bred.
"Ha! Tohle mě zabít nemůže!" rozesmála se. Erik vytáhl zásobník s měděnými šípy: "A co tyhle?" Žena se přestala smát. "Tak půjdeme, ať už to máme z krku?"
Podezřívavě přivřela oči: "Táhne vás to tam, proč?"
"Jeho se ptej!" ukázal Bred na Erika.
"Chci vědět, jestli to všechno je pravda-to co se o tom povídá. O těch jezdcích."
"Chlapečka užije na horory." utahovala si z něj.
"Pozor na jazyk!" položil ji Bred nůž na krk. "A vy si oba myslíte, že tam něco takového je? je to jen pohádka a pohádky se neplní." zaskřípala. Stáhl ruku s nožem a trhl rameny.
"Možná je, možná není."
"A co se se mnou stane až tam budem? Budu volná?"
"Zatím tam nejsme," pronesl klidně Bred a zastrčil dýku k opasku.
"Proč necestujete na koních?"
"A ty máš nějak moc otázek!" hodil bratrovi provaz. Žena zakroutila hlavou: "Ne, to nebude zapotřebí. Ale mám ještě jednu otázku."
Bred se zatvářil, jako bůh pomsty: "A ty zní?"
"Proč já?"
"Prý si tam už byla. Budeš to tam znát. Jdeme!"

"Stopy jsou čerstvé, někdo tadyma jel ani né před hodinou a pěknou rychlostí!" Žena vstala a nasála vzduch. Ukázala na kopec před nimi. "Cíl je nablízku, hned za tímto kopcem." otočila se na oba mladíky v očích se jí zalesklo. "Nechoďte a žijte, jděte a zemřete. Tohle je prokletá země samotným zlem. Zde nenajdete nic dobrého, poslechněte."
Bred ji obešel a zadíval se na kopec. To potrvá než ho vyšplhají, přez prudký sráz se nepoleze dobře. "Tak chtěl si to, tak je to tady. Nenech to čekat!"
Erik se ošil: "Najednou se mi tam nechce."
"Nebuď najednou takovej srab a polez, ať jsme tam než se setmí!"

"Uf! Určitě jsem spálil celej oběd!" postěžoval si Erik. Trvalo jim několik hodin než sem přišli a teď... "Kde je ta zatracená vesnice?" zazuřil Bred, "Neříkalas, že je tady?"
"Objeví se jen tomu, kdo opravdu věří."
Erik se rozběhl po hřbetu kopce. Západ slunce olizoval posledními zbytky krajinu.
"Kdybys měl dost rozumu nechodil bys sem ani bys sem nevodil bratra. Měl jsi na výběr, teď je pozdě!"
Bredovi se spojilo obočí do tenké linky: "Jak víš, že Erik je mým bratrem?"
Žena mu vrazila facku, která byla silnější než pecka od pořádnécho chlapa, sletěl na zem jako hruška. "Protože mi to řekla."

"Hej Brede... Brede! Vstávej!"
"Eriku?"
"No já! Tak dělej!"
"Kde je ta ženská?"
"Jaká?"
"Nedělej že nevíš a nenuť mě přemýšlet, už tak mě bolí hlava!"
Pomohl mu vstát na nohy. "Nevím kde je, hned jak jsem se probudil, hnal jsem za tebou!"
"Řekni mi, že nejsme tam, kde si myslím!"
Erik smutně přitakal. "Ale vždyť tu nic nebylo, tak jaktože..."
Ulicí se ozval dusot kopyt. Někdo k nim jel a velikou rychlostí. Schovali se za prohnilou bednu. Kolem se prohnal jezdec v tmavém plášti. "Zůstaň tu a nevylézej!"přikázal Bred Erikovi. Erik se smrtelně bílým výrazem sledoval bratra, jak odchází. Ani nepípnul dokud se znovu nevrátil. "Našel si ho?" třepal se mu hlas. Všechno byla pravda! Prý pohádka! Žádná pohádka, ale krutá skutečnost. Zakroutil hlavu: "Neviděl jsem ho nikde, ale je divné že jsem vůbec nikoho neviděl. Nevím kde všichni jsou, anebo jestli je už všechny vyzabíjel, prostě tu nejsou."
"To neříkej!"dal si ruku před pusu.
"Když je to pravda, si starší ale nekdy o tom dost pochybuju!" snažil se odlehčit situaci vtipkováním.
Bred nechtěl mluvit o mizícím jezdci, ani o téhle proklaté vesnici, chtěl se dostat co nejdříve a do nejdál osud. "Poď, musíme vypadnout!"
"A co on?" pípl Erik.
"Když to pujde rychle a tiše, tak se o nás ani nedozví."
"Moc si věříš, chlapče!" ozvalo se za nimi.
Do Breda vjela zlost: "Odkud znáš naši matku a mluv pravdu!"
"Ale copak jsem vám někdy lhala, hoši?"
"Na mě ty tvoje triky neplatí!"
"To říkají všichni." začne si obhlížet nehty. "Tohle nikdy nezkončí..."
"Notak mluv!" zařval Bred. Erik se stáhl za bratra.
"Vy jste bratři k pohledání, jeden uřvaný a druhý se krčí jako nějaká holka!"
"Nebudu se opakovat!"
"Ach ano vaše matka... A co je s ní?"
"Odkud ji znáš!?" Bredovi naskočila žíla na krku.
"Já jsem vaše matka!"
Oba šokovaně otevřeli pusu do O. "To nejde..!"zašeptal Erik.
"Ale prosímtě! Proč by to nešlo!? Podívej se, kde jsme teď? Co je tohle za pohádkové místo!"
"Já ti nevěřím!" zaskřípal zuby Bred. "Naše matka by nikdy neupadla tak hluboko! A nedovedla by své syny na takové místo!"
Žena si dala ruce v bok a začala se hrdelně smát: "Věř si čeu chceš, já sem s k vám dvěma nikdy nehlásila."
Bred, zmítán zlostí, vystřelil z kuše na ženu. Ta jakoby by byla z mlhy, šíp proletěl zkrz aniž by poškodil její slupku. Nevěřil vlastním očím, vystřelil znovu, opět stejný výsledek!
Přestala se smát: "Och, ty tvoje chabé pokusy. Ty k ničemu nevedou, drahý chlapče."
"Víte proč jsem vás sem vůbec dovedla? Abych splatila dluh, ten který mě tízní mnoho let. Proč si myslíte že tu nikdo není, žeby všichni utekli-do jednoho? To sotva! A tak proč asi. Já vám řeknu proč." stišila hlas na minimum. "Protože jsou mrtví!" začne se točit dokola a smát se jako ruziňka.
"Poď, Eriku musíme zmizet!"
"Ne, vy nikam nepůjdete!" zklidní se, "drahý choť si pro vás už jede!"
V temnotě za jejich zády se ozvalo dunění kopyt. Jezdec se blížil. "Pusť nás!"
Bred zamířil a vystřelil, bohužel šíp proletěl tmavou postavou stejně rychle jak to bylo u ženy. "Matko prosím!"zapištěl Erik. Žena už tam nebyla, nebyla nikde. Jezdec se přiblížil natolik blízko, že by stačilo natáhnout ruku a...
Přeskočil je. Jel dál, jakoby o ně neměl zájem.
"Myslím, že jsem se počůral!" zavzlykal Erik.
Kůň se zastavil, jezdec kadne seskočil. "Vidím tě, ženo má!"zaburácel, jako hrom.
"Nikdy nebudu tvá!" zaječela ženština.
"Už jí dávno si, a zaplatíš za to co jsi mě nutila dělat celé roky!"
"Za to si můpžeš sám, že si nedokážeš pohlídat jednu vesnickou holku!"
"Záleželo mi na tobě a tys mi bodla nůž do zad! Bylo ti úplně jedno, jak to ponesu. Jsi bez citu. chadná a sobecká! Dokonce jsi mi vzala Aniu!"
"Nebyla čistá! Byl to bastart, jako tihle!" ukáže na bratry.
"Cože, my máme sestru!?" vykulí oči Bred.
"Vzal bych si tě, kdybys neprchla! A ještě před tím neměla dostavníčko s tím sedlákem a nevzešlo z toho sémě! To jsem po tobě chtěl toho tolik!?"
"Ano!" její hlas se třásl.
"Pak tu nemáme o čem mluvit! Vím, že pravá Ania tam někde je!" Hrubě si ji vysadil před sebe do sedla, kopl koně do slabin a rozjel se neznámo kam.
"Co.. co to bylo?"
"Mamka s Taťkou!" chtěl se usmát Bred, ale šok mu to nějak neumožnil, stále se cítil tak strašně divně. Tak prázdně. Měli sestru... sestru!
"Podívej." ukázel Erik na prodírající se ostré sluneční paprsky. Za pár okamžiků pohltila kopec ostrá záře, nebylo nic vidět. "Co tu tak páchne?" zeptal se Erik a zakopl.
Derek ho zvedl ze země: "Nevím, ale zatím se nehýbej!"
Ostrá záře ustoupila. Stále byli ve vesnici, předtím opuštěné, teď plné hnijícíh mrtvol.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scuroen Scuroen | 20. ledna 2010 v 21:55 | Reagovat

Zdá se mi to, nebo tu něco literárního přibilo xD... Hmm, hmm, hmm, záhada za záhadou ale... kdo je nakonec Derek?

2 Happy Happy | Web | 22. ledna 2010 v 19:51 | Reagovat

Si se nějak rozjela:D

3 Peetra Peetra | Web | 23. ledna 2010 v 11:50 | Reagovat

[1]: Chyba tisku XD To je to psaní všemi deseti, to se člověk nemůže prostě spoléhat na jeden prst, když se mu další dva vymknou kontrole a běhají si po klávesnici, jak po hřišti XD Měli zavézt psaní všemi šesti-takhle se mi píše nejlíp!:D

[2]: Ale už zase dojela XD

4 Scuroen Scuroen | 25. ledna 2010 v 17:57 | Reagovat

[3]: Obdivuju všechny, co ovládají techniku administrativy xD Já se to nikdy nenaučím xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.