Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov brzy potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.
"Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
"Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo."
"Pýcho, můžeš mě vzít s sebou,"
"Já tě, lásko, nemůžu vzít?," odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla by jsi poškodit mou loď."
"Smutku, prosím, vezmi mě s sebou."
"Ach lásko," řekl smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám."
"Pojď lásko, já tě vezmu." Byl to nějaký stařec, kdo promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno.
Když přijeli na pevninu, stařec odešel.
"Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
"To byl čas", odpovědělo vědění.
"Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."






Tos vymyslela nebo někde četla? Fakt krásný-teď sem dokoukala Na svatého Valentýna, tak se to hodí:D